Ani nevíte, jak je to velice praktické a skvělé, když člověk má doma automobil. Samozřejmě, že tak je musí mít k tomu řidičský průkaz. A vzpomínám si na ty časy, kdy za mnou přišel můj otec a řekl mi, že si bude kupovat nové auto. Ani nevíte, jakou jsem z toho měla velikou radost. Protože se mi konečně splnil sen, že by mě otec mohl už konečně naučit řídit automobil. Mě z té doby bylo asi šestnáct let, takže jsem samozřejmě chtěla už umět řídit. Protože můj bratr, kterému je patnáct let, tak už řídit uměl. A ani nevím jak a kde se to naučil, když řídit automobil se může až od osmnácti let, a ještě k tomu musí mít řidičské oprávnění.
Nakonec z bratra vylezlo to, že ho to naučil náš strejda. Takže jsem byla překvapená, že tohle vůbec funguje. Takže potom jsem si řekla, že když prostě už umí řídit automobil, že já bych chtěla také. Nakonec to dopadlo, že naštěstí můj otec mě také naučil řídit auto. A musím uznat, že řízení automobilu je opravdu zábavné a mě to moc baví. Sice mi to napoprvé ihned nešel, ale během dvaceti minut jsem všechno pochopila a už jsem řídila skvěle. Otec mi řekl, že si myslí, že udělám autoškolu opravdu skvěle a napoprvé. Jenomže potom jsem se také dozvěděla, že musím udělat nějaké testy.
A to pro mě byl kámen úrazu. Protože když jsem si to zkoušela na internetu nanečisto, jak si vedu v testech, tak všechny ty otázky a odpovědi o autoškole byly moc složité, tak jsem byla skoro bez šance. Nikdy jsem online jenom neprospěla. Takže jsem zvědavá, jaké to bude v budoucnu. A víte, jak to nakonec dopadlo? Samozřejmě, že jsem to udělala sice až napotřetí, ale nakonec mám řidičské oprávnění, čehož si velice vážím a jsem za to ráda. Myslím si, že v dnešní době už to bez auta ani snad nejde, je to takové, že si vlastně můžete jet kamkoliv a nemusíte se spoléhat třeba na autobus.