Myslím si, že každý člověk potřebuje lásku. A je asi úplně jedno, jestli je to láska mateřská anebo partnerská. Abych pravdu řekla, tak jsem si vždycky říkala, že partnerskou lásku asi nic nepřekoná, jenomže tohle může říct opravdu každý, kdo ještě nemá žádné děti. Protože když jsem ještě nevěděla, jak silný mateřský cit dokáže být a jaká je to krásná láska, tak nikdo tohle nedokáže pochopit. A opravdu hodně jsem potom byla nadšená, když mi můj přítel řekl, že mě miluje. A věřte mi nebo ne, ale to byla od něj tak krásná slova, že se to nedá ani popsat. Byla jsem jako v sedmém nebi.
A také potom, když mi moje sestra nadšeně vykládala, jak ji její přítel požádal o ruku. Prý to bylo úplně romantické. A víte, kde ji přítel požádal o ruku? Opravdu na tom nejkrásnějším a nejvíce romantickém místě. A to v Paříži u Eiffelovky. Myslím si, že nic romantičtějšího není. A možná je to tak trochu klišé žádat někoho o ruku u Eiffelovky, ale když je tak vezmu, je opravdu krásné gesto. A abych byla upřímná, mě by tohle píše vůbec nevadilo. Jenomže bohužel já mám sice přítele, který mě ale ještě vůbec nepožádal o ruku. I když už se bavíme o rodině a o dětech, tak mně vůbec nechce požádat o ruku.
Upřímně, nevím, co si mám o tom myslet. Myslí to přítel se mnou vážně je jeho láska ke mně čistá a upřímná? Opravdu nevím, co si mám myslet nebo se jenom nechce ženit., Ale proč? Vždyť svatba může být opravdu hodně krásná a romantická. A přítel ví, že jsem zamilovaná a jsem také romantická duše. A dokonce ani nevím, jestli on bude mít zájem si mě někdy doopravdy vzít. Uvidíme, kam naše láska pokvete. A jak si to bude všechno vyvíjet dále. Kolikrát jsem si jako malá holka říkala, že bych si přála mít pěknou, velikou a pohádkovou svatbu. A nyní jen budu doufat, že se mi to jednoho dne splní.