Ač se to může zdát zvláštní, i dnes se najdou lidé, kteří zpochybňují fakt, že naše planeta má, stejně jako ostatní planety, tvar koule. A to i přes velké množství důkazů, včetně přímých pozorování ve výškových letech či dokonce snímků pořízených sondami na oběžné dráze. Pravdou však je, že tvar Země znali již v antickém Řecku, a dokázali s pomocí klasické trigonometrie vypočítat s poměrně velkou přesností i její obvod. Ona nepřesnost pak vznikla především tím, že se ve skutečnosti nejedná o dokonalou kouli.
Pokud chceme být skutečně přesní, pak má naše Země spíše tvar jablka – na horním a spodním konci lehce zploštělá, zatímco uprostřed mírně vypouklá. Navíc není ani souměrná, neboť vlivem přitažlivosti Měsíce je navíc ještě lehce vypouklá na jedné straně.
Jistě, tyto nepřesnosti nejsou nijak velké, a při pohledu z vesmíru je téměř nezaznamenáme. Je však potřeba brát na to ohledy při určitých výpočtech, například když se plánuje start rakety. Zde totiž musí být načasování naprosto správné, a proto je potřeba počítat se skutečnými rozměry Země.
Dobrá, proč si ale mnoho lidí myslí, že naše planeta není planeta, ale placka? Jednoduše proto, že si nedovedou představit, jak malí jsme ve srovnání s jejími rozměry. Dokonce i mravenec jdoucí po jablku by se ve srovnání s námi jevil jako neskutečný obr. A při takovém zvětšení není divu, že se nám zakřivení jeví prakticky nepostřehnutelné.
Dále je zde fakt, že příliš nerozumí tomu, jak funguje gravitace a základní fyzikální zákony. Proto si myslí, že by v takovém případě Australané museli chodit hlavou dolů. Přitom stačí tomuto oboru jen lehce porozumět, abychom pochopili, proč tomu tak není.
Pokud tedy budeme pochybovat o tom, jak naše planeta vypadá, je dobré se podívat na důkazy, které máme přímo před očima. Pak pochopíme, že se skutečně jedná přibližně o kouli, a nikoliv o placku, ať už by se nám to zdálo jakkoliv zvláštní.