Asi každý z nás již slyÅ¡el termÃn kulturnà apropriace. Jen málokdo ale vÃ, co si pod tÃm pÅ™esnÄ› pÅ™edstavit. PÅ™itom je právÄ› dnes, v dobÄ› globalizace, mnohem důležitÄ›jÅ¡Ã než kdy pÅ™edtÃm. Nenà tedy na Å¡kodu se podÃvat, o co se vlastnÄ› jedná.
Â
V podstatÄ› jde o pÅ™ivlastňovánà cizà kultury. AvÅ¡ak aÄkoliv tento termÃn je relativnÄ› nový, nejedná se ani zdaleka o novou záležitost. Ve skuteÄnosti jde o nÄ›co, co je staré v podstatÄ› jako lidstvo samo, a jehož pÅ™Ãklady najdeme v podstatÄ› po celou zaznamenanou historii.
Â
Â
TÃm asi nejkÅ™iklavÄ›jÅ¡Ãm je pÅ™ivlastnÄ›nà si nejrůznÄ›jÅ¡Ãch pohanských a jiných svátků kÅ™esÅ¥any. Z tÄ›ch jsou zdaleka nejznámÄ›jÅ¡Ã Vánoce, avÅ¡ak nejsou rozhodnÄ› jediné, je jich mnohem vÃce. A kÅ™esÅ¥ané nejsou v žádném pÅ™ÃpadÄ› jedinÃ, kdo si pÅ™ivlastňovat Äásti jiných kultur. Ukázat můžeme napÅ™Ãklad na staré ŘÃmany, kteřà v podstatÄ› pÅ™ejali panteon starých Řeků, kde pouze zmÄ›nili jména jednotlivých bohů.
Â
Dnes vÅ¡ak nabÃrá jinou podobu, neboÅ¥ se mnohdy stává souÄástà napÅ™Ãklad turistiky. Jedná se napÅ™Ãklad o to, když nosÃme tradiÄnà odÄ›v kultury, k nÞ nepÅ™ÃsluÅ¡Ãme, jen proto, abychom si dodali zdánÃ, že jsme jejà souÄástÃ. PodobnÄ› je tomu i s dodržovánÃm urÄitých tradic. SamozÅ™ejmÄ› nikde nenà dáno, že je slavit nesmÃme. OvÅ¡em pokud to dÄ›láme jen proto, že si myslÃme o kolik jsme lepÅ¡Ã, pak to rozhodnÄ› nenà ideálnÃ.
Â
Â
Když to navÃc spojÃme s dalÅ¡Ãm aspektem globalizace, tedy sjednocovánÃm spoleÄnosti a vytrácenÃm jednotlivých kultur, pak je pomÄ›rnÄ› jasné, proÄ to pÅ™edstavuje takové nebezpeÄÃ. Nakonec totiž může snadno dojÃt k tomu, že původnà kultury zaniknou a nám zbudou pouze tyto smutné parodie. A to by byla rozhodnÄ› Å¡koda.
Â
Proto bychom mÄ›li respektovat jednotlivé kultury, tradice a zvyky a nesnažit se je pÅ™ejÃmat za své, pokud se nechcete stát jejich souÄástà skuteÄnÄ› se vÅ¡Ãm vÅ¡udy. Jen tak opravdu najdeme cestu, jak tyto staré tradice zachránit.